Patříme ke krušnohorcům

Na této stránce si nemohu odpustit abych nezdůraznil skutečnost, že se hrdě hlásíme k odkazu krušnohorců, že jsou nám jejich myšlenky a zásady velice blízké, a že budeme ze všech sil usilovat o znovuvytvoření Krušnohorského velkoknížecví, k tomu nám dopomáhej praotec Krušina

Číst dál...

Krušnohorské pohádky - O perníkové chaloupce

Milé děti, byla jednou jedna chaloupka uprostřed lesa a tý se říkalo Perníková. Žili v ní bába s dědkem a ty prodávali dětem perník. Dávku za tisíc korun. Perník vařila bába s dědkem většinou ze Solutanu a Rohypnolu podle starého receptu, který si dědek přivezl z vojny, ještě když byl u Wehrmachtu.

Číst dál...

Krušnohorské pohádky - O zlaté rybce

Žil jednou jeden člověk, který byl vášnivý rybář a ornitolog. Svým koníčkům podřidil vše. Jeho žena u rozvodu prohlásila, že s člověkem, který buď chytá ryby a nebo si hraje s ptáčkem, nebude.

Číst dál...

Krušnohorské pohádky - Živá voda becherovka

Byl jednou jeden král a ten se zabouch do princezny Šlapěnky z Dubí. I poslal tedy svého posla pasáčka Jiříka, aby ji požádal o ruku. Jiřík si tedy vzal pilku a vydal se pro ručičku. Cestou uviděl, jak tlupa mladistvých gaunerů přepadla starou babičku. Když uviděl to bezpráví, ihned gaunerům pomohl a společně babku utloukli.

Číst dál...

Krušnohorské pohádky - Princezna z červeným beďarem na čele

V jednom malém království na Dunaji, milé děti, žila princezna, která se jmenovala Zuzana Pupínkova. Měla jednu vadu. Nechtěla se vdávat. Odmítla všechny ženichy urozené, ale i ty neurozené, různé podruhy, svobodníky, ba i kováče. Jednou za ni přijel na námluvy maďarský princ Mikloš se svou uherskou jízdou. Když ji požádal o tanec, Zuzana ho odmítla slovy: "Fuj, nesnáším Uhry a s politiky netančím." Tak ji tedy Mikloš proklel a odjel.

Číst dál...

Krušnohorské pohádky - O hloupém Honzovi

Na rozdíl od života se to v pohádkách, milé děti, hlupákama jenom hemží, alespoň oficiálně. Jedním z těch úředně uznaných pitomců je i náš Honza. Leží si pěkně za pecí nebo na wavkách a už tří roky předstírá, že má obrnu mozku.

Číst dál...

Krušnohorské pohádky - Čert a Pankáča

Milé děti, byla jednou jedna vesnička, která se jmenovala Hrdlička, posléze Herman-Geringdorf, potom Švermovo a nakonec zase Hrdlička. Byla to idilická vesnička a občané dělali čest jejímu jménu. Tichou návsí se linul z rohlasu hlas Jirky Kučírka, zástupce Junáka, dříve ZOSSM, který zval mladé pány a dívky, dříve svazáky, do Eros centra, dříve do Síně revolučních tradic. Zval je na diskomaraton se striptýzem, dříve na plenárku. Prostě idilka.

Na zápraží, s nedopitým lahváčem v ruce, seděla Kateřina Housková, zvaná Pankáča. Prohrábla si zelenočervený kokrhel, urovnala si sichrajsku v uchu a naklonila se ka kámošce Boženě.

"Božka, nebuď vůl, jako kráva, pudem večer na dýzu, je to maraton vo prachy vole, vyděláme nějaký šrouby." Božka, jejíž vyholená hlava, naleštěná sidolem, házela prasátka, se líně otočila řkouc: "To je tutovka, ty vado, pudem, mají tam bejt dnes skíni z Teplic a cikáni z Mostu, to bude čáro. Ale na maraton kašlu, to si radši nějaký prachy vyšlápnu na trase." A tak večer byla naše děvčata na parketu jako doma. "Pojďte si hodit hrbem," lákala jemně tanečníky Pankáča. Ale nikdo s ní nešel, protože při tanci s ní, přátelé, šlo o kejhák.

"Tancovala bych i s čertem, blbečkové," povídá Pankáča, když už vodpad čtvrtej srab. V tom se objevil ve dveřích, černej jako uhel. Než se skíni vzpamatovali, aby ho utloukli, už ho Pankáča popadla a rozjela to na parketu. Černý brach s ní tančil až do ranního kuropění. Ráno popadl prachy za maraton, popad Pankáču a zmizeli, jako by se do pekla propadli.

"To byl čert," napsala Mladá Fronta DNES, ale kdepak. Asi za půl roku přišla čumkarta vod nějaký Katrine z Havany. Psala: "Jsem v opravdovém pekle. Nebyl to bohužel čert, ale kubánec Chimerés Mario Fernandés."

Josef Alois Náhlovský

Login Form

Copyright © 2011, ALPHA MOTORS. All Rights Reserved.